Školení, koučink: Umění facilitace

By | 11. 4. 2016

Základní myšlenkou facilitace je fakt, že lidé upřednostňují řešení, na která si sami přišli.  Slovo facilitátor pochází z latinského facil, tedy „usnadnit“.

Facilitátor nemusí být na řešený problém odborník a neočekávají se od něj věcné návrhy; očekává se, že zná způsob, jak řešení nelézt. Návrhy externích konzultantů bývají v praxi implementovány v průměru 15%. V případě řešení, na která si lidé přijdou sami, to bývá mezi 80-90%.

Většině školení a kursů vévodí tzv. tvrdé dovednosti –  strategické plánování, kaizen, TQM, analytické metody, sestavení business plánu a podobně, a měkké dovednosti – komunikace, leadership, překonávání námitek, obchod a prodej, apod. Facilitace je disciplína, jež je z pohledu měkkých dovedností komplexní  – vyžaduje řadu dovedností – umět motivovat, poskytovat zpětnou vazbu, plánovat, umět se správně ptát, naslouchat, stanovit program, udržet koncentraci skupiny, zvládat nežádoucí chování, správně a efektivně zapisovat a znát pár moderačních technik. Nejblíže ze všech oblastí má ke koučování, přesněji řečeno ke skupinovému koučování.

Facilitace je setkání zainteresovaných lidí, při kterém facilitátor provádí účastníky řadou plánovaných kroků. Cílem je dosáhnout výsledku vytvořeného spoluprací.

Cílem kursu je:

  1. Zvládnutí teorie facilitace
  2. Procvičení nutných dovedností
  3. Získání zpětné vazby
  4. Procvičení slabých míst
  5. Zafixování a ukotvení osvojovaných dovedností a návyků

Kapitola první: Úvod do facilitace

Dobrý facilitátor má více rolí. Motivuje, provádí, klade otázky, stmeluje, předpovídá, nachází kompromisy, řídí, poskytuje zpětnou vazbu. Také musí vědět, kdy je facilitace vůbec vhodná a kdy ne.

Úspěšná facilitace stojí na těchto základech:

  1. Účel.
  2. Jasně definovaný cíl.
  3. Formulovaný požadovaný výsledek.
  4. Cesty, jak výsledek dosáhnout.
  5. Facilitace většinou řeší, co se udělá, popřípadě jak se to udělá, kdo a kdy to udělá.
  6. Co se má stát jako první.
  7. A jak poznáme, že jsme na dobré cestě.

Kapitola druhá: Dovednosti facilitace

Facilitace se vede otázkami. Proto je velká část kursu věnovaná správnému kladení otázek (přímých, opakujících se, nepřímých, návodných, přesměrovacích, pobízejících…) a technice, jak se jejich pomocí dostat k podstatě.

Facilitace je hledání společné cesty, názoru, postoje, porozumění – shody. Ať podle pravidla prosté většiny, velké většiny nebo shody jednomyslné. S tím přímo souvisí schopnost překonávat různé formy nesouhlasu danými nedostatkem informací, odlišným názorem, nebo zásadním, iracionálním, často emotivním postojem. Za tím účelem se v druhé části kurzu dost prostoru věnuje překonávání nesouhlasu (vymezení, technice silných a slabých stránek a následné techniky sloučení, vytvoření alternativ a vymezení té nejlepší…), včetně schopnosti čelit nežádoucímu chování.

Kapitola třetí: Procesy a techniky

V kursu účastníci projdou všemi fázemi facilitačního projektu:

Od fáze přípravy obsahující jednání se zadavatelem, zadání, přes formulaci požadovaného výsledku, výběru účastníků, přes volby procesních kroků a sestavení programu sezení, až ke kontrolním seznamům, na co facilitátor nesmí zapomenout z hlediska organizačně-technického zajištění, včetně pravidel chování účastníků při sezení. Například: mluví vždy jeden; dohoda ohledně mobilů, notebooků, parkovacích tabulí témat, která jsou sice palčivá, ale diskuze o nich nevede ke stanovenému cíli, apod. Facilitátor také nesmí zapomínat na správné úvodní kroky – uvítání, zjištění očekávání účastníků, představení programu a vzájemné představení.

Důležitá je znalost rozdělení lidí do produktivních týmů, pravidla záznamů, volba vhodných moderačních technik – brainstorming, malování problému, technika No a co? 5x proč,…. Důležitou součástí je závěrečné shrnutí a vyhodnocení.

Součástí kursu je sonda do koučovacích technik vycházejících ze systemiky (Erickson, Satirová, Solution Focus, „Brief Therapy“) nebo z fenomenologického humanistického přístupu (Gestalt a existenciální postupy), Konstelace a GROW model.

Kapitola čtvrtá: Něco málo navíc

Jak pracovat s energií, co dělat, když soustředění ochabuje a jak udržet vysoký stupeň zapojení. S tím související schopnost facilitátora udržet „zvolený směr“ při velmi malých skupinách o dvou tří účastnících, malých skupinách, velkých popřípadě video nebo call konferencích.  Facilitace co do počtu zúčastněných nemá limit, záleží jen na zvoleném programu a technikách.

Jak reagovat v případě, že skupinu facilitátor nevede a porada zjevně nemá jasný účel, diskuze odskakuje irelevantním směrem, někteří z účastníků dominují, nebo naopak se nezapojují; nebo, kdy nikdo nepořizuje záznam a hrozí, že porada skončí bez závěrečného shrnutí.

Program:

1. den Úvod do facilitace, role, témata, kdy se facilitace hodí, kdy ne, účel facilitace, definice problému, výsledku, bloků a jejich překonávání, následných kroků, cvičení na poslouchání a správné dotazování
2. den Procesy a techniky – zadání, definice výsledku, výběr účastníků, volby procesů a design sezení, úvodní kroky, uvítání, představení, formulace základních pravidel, kontrolní seznamy, závěrečné sezení a vyhodnocení. Na konci druhého dne si účastník základní program facilitačního projektu:

1.      Formuluje zadání a účel sezení. Požadované výsledky, možné překážky, navrhne vhodné účastníky.

2.      Vybere proces, který použije (design facilitace), určí si úvodní otázky, představení sebe sama účastníků, příklady, způsob záznamu, časový harmonogram, nutné pomůcky, apod.

3.      Definuje materiály (zdroje), které si musí předem shromáždit a nastudovat.

4.      Navrhne uspořádání místnosti, připraví si úvodní proslov.

  Vlastní facilitační zkušenost/projekt
3. den Poznatky z vlastní zkušenosti, co účastníkům šlo, co ne, na čem je třeba zapracovat. Výkladová a tréninková část bude pokračovat tématy: překonávání nesouhlasu a zvládnutí nežádoucího chování a moderační kreativní techniky.  Empatie, zrcadlení, práce s tělem, všímavost, sebereflexe, vedení a následování
4. den Účastníci se rozdělí do facilitačních skupin, každá bude mít svého „reportéra“, který podle připravených kvalitativních parametrů bude hodnotit práci skupin; po sezení skupin její facilitátor prezentuje výsledky a „reportér“ poskytne skupině zpětnou vazbu, účastníci dají zpětnou vazbu facilitátorovi
  Vlastní práce
5. + 6 den

 

Podobně jako třetí den, účastníci prezentují případové studie toho, co dělali v mezidobí, na konci uvedou témata, která by si chtěli zopakovat; následuje jejich procvičování. Zbytek dne se bude věnovat práci s energií, práce s malým, většími a distančními skupinami. Co dělat, když porada nikam nevede a facilitátor není ten, kdo ji řídí.

Na závěr kursu se uskuteční exkurze do koučovacích technik, například:  sochání podle Satirové, Solution Focus, „Brief Therapy“,  rogersovské, Gestalt a existenciální postupy, Konstelace a GROW model.

+ velké závěrečné cvičení.

Na konci kursu bude vystavený certifikát Absolvent Umění facilitace

 

The following two tabs change content below.
Původním povoláním jsem hudebník. Vystudoval jsem hru na klasickou kytaru na konzervatoři, absolvoval jsem dva roky na filosofické fakultě a bakaláře jsem dokončil na Universitě Jana Amose Komenského. Celý život pracuju v médiích, ve vzdělávání, v managementu a v oblasti bezpečnosti. Napsal jsme dvě knihy. V roce 2019 jsem byl parlamentem zvolen členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.